1 Corinthians 9
1 Nejsem svoboden? Nejsem apoštol? Neuviděl jsem Ježíše, našeho Pána? Nejste vy mé dílo v Pánu?
2 Nejsem-li apoštolem pro druhé, dozajista jím přesto jsem pro vás, vždyť pečetí mého apoštolství jste vy v Pánu.
3 Obhajoba má vůči těm, kteří vyšetřují mne, je tato:
4 Nemáme snad práva jíst a pít?
5 Nemáme snad práva vodit s sebou sestru jako svou ženu, jako i ostatní apoštolové, i bratři Páně, i Kéfas?
6 Anebo jen já a Barnabas nemáme práva nepracovat?
7 Kdo kdy koná válečnou službu na svůj vlastní náklad? Kdo vysazuje vinici a nejí z jejího ovoce? Nebo kdo je pastýřem stáda a nejí z mléka stáda?
8 Mluvím snad o těchto věcech podle názoru člověka? Zdali tyto věci nepraví i zákon?
9 V Mojžíšově zákoně je přece psáno: Mlátícímu hovězímu dobytčeti nenasadíš náhubek - záleží snad Bohu na hovězím dobytku?
10 Či to praví veskrze pro nás? Ba, pro nás to bylo napsáno, že oráč má orat v naději, i mlatec - v naději, že se bude podílet.
11 Jestliže jsme my vám rozsévali věci duchovní, bylo by to něco veliké ho, kdybychom my žali vaše věci hmotné?
12 Podílejí-li se na tomto právu vůči vám druzí, ne mohli bychom tak tím spíše jednat my? Ale my jsme tohoto práva nevyužili, nýbrž vše snášíme, abychom blahé zvěsti o KRISTU nezpůsobili nějakou zábranu.
13 Nevíte, že ti, kdo pracují na posvátných věcech, jedí z věcí z CHRÁMU - ti, kdo jsou zaměstnáni při oltáři, se dělí s oltářem?
14 Tak i těm, kdo prohlašují blahou zvěst, Pán ustanovil z blahé zvěsti žít.
15 Já však jsem ničeho z těchto věcí nevyužil; nuže, tyto věci jsem napsal ne proto, aby se tak při mně stalo - věru, bylo by mi dobré spíše umřít než aby tu to mou chloubu někdo učinil lichou.
16 Vždyť hlásám-li blahou zvěst, nemám se čím chlubit, neboť na mne doléhá nutnost - ano, je mi běda, nebudu-li blahou zvěst hlásat;
17 konám-li to totiž o své újmě, mám odměnu, ne-li o své újmě, jsem pověřen správou.
18 Jakou to tedy mám odměnu? Abych, hlásaje blahou zvěst, učinil blahou zvěst bezplatnou, takže jsem při blahé zvěsti nevyužil svého práva jako mně náležejícího.
19 Jsa totiž ode všech svoboden, učinil jsem sám sebe nevolníkem všem, abych jich co nejvíce získal;
20 i stal jsem se Židům jakoby Židem, abych získal Židy; těm, kdo jsou pod zákonem, jakoby někým pod zákonem, sám pod zákonem nejsa, abych získal ty, kdo jsou pod zákonem;
21 těm, kdo jsou bez zákona, jakoby někým bez zákona, (nejsa bez zákona Bohu, nýbrž zákonitě poddán Kristu,) abych získal ty, kdo jsou bez zákona;
22 pro slabé jsem se stal [jakoby] slabým, abych získal slabé - všem jsem se stal a jsem vším, abych stůj co stůj některé zachránil,
23 a pro blahou zvěst konám vše, abych se stal společníkem s ní.
24 Nevíte, že ti, kdo běží na závodišti, běží sice všichni, cenu však dostává jeden? Běžte tak, abyste jí dobyli!
25 Každý však, kdo o ni zápasí je ve všem zdrženlivý; jenže oni ovšem, aby získali zkazitelný věnec, my však nezkazitelný.
26 Já tudíž běžím tak - ne jakoby nejistě; tak rohuji - ne jako bych bušil do vzduchu,
27 nýbrž ubíjím a v nevolnictví uvádím své tělo, abych snad, kázav druhým, sám nebyl zavržen.